Henry Ford údajně řekl: „Každý zákazník si může vybrat jakoukoli barvu auta, jestliže to bude černá.“ Je diskutabilní, zda tomu tak skutečně bylo, nicméně jedna věc je jistá – automobily dnes mají určitě více barev než jen černou. Stále častější jsou požadavky na metalický, perleťový, matný či jiný efekt a širokou řadu různých odstínů, to vše s mnohem vyšší odolností a trvanlivostí než dříve. Pokrok v oblasti technologií lakování byl umožněn díky využití mikroskopie, a to jak pro vývoj, tak pro kontrolu kvality.
Se zvyšující se kvalitou povrchových úprav automobilových nátěrů rostou i očekávání zákazníků s ohledem na bezvadnost povrchu, zejména u vozidel vyšších tříd. Oko technika kontroly kvality v autolakovně je sice těžko nahraditelné, ale stejně tak je téměř nemožné jeho zjištění přesně kvantifikovat. Naštěstí jsou tu digitální mikroskopy, jejichž výsledky pomáhají technikům při měření kvality povrchu autolaku.
Identifikace vad
Miniaturní škrábance, drobné nečistoty či efekt pomerančové kůry stačí k tomu, aby se luxusní vozidlo muselo vrátit k dodatečnému zpracování, a takový proces stojí výrobce čas a peníze navíc. Tyto náklady lze významně snížit, ale jen v případě, že jsou problémy zjištěny již ve výrobě a ne až v předváděcí místnosti. Proto technici kontroly kvality používají digitální mikroskopy.
Technici kontroly používají digitální mikroskopy ke kvantifikaci přítomnosti vad v procesu lakování. Během lakování vozidla jsou pořizovány vzorky nástřiku laku a u těchto vzorků je pak kvalita laku zkoumána pomocí digitálního mikroskopu. V některých případech mohou ke zkoumání posloužit vzorky nátěru sejmuté z vyřazených panelů karoserie.
Manažeři zajištění kvality při zjišťování vad spoléhají na různé techniky mikroskopického pozorování.
- Tmavé pole: metoda osvětlení, která pomáhá snáze rozpoznat drobná poškrábání.
- Diferenciální interferenční kontrast (DIC): technika, při níž se osvětlení rozkládá působením hranolu DIC; tato technika je účinná při zvýraznění velmi drobných výškových rozdílů na vzorku.
- Vysoký dynamický rozsah (HDR): technika, při níž je pořízeno několik snímků s různou hodnotou expozice a jejich kombinací dojde k odhalení jemných detailů povrchu bez ohledu na rozdíly v jasu na celém vzorku.
Výhodou digitálních mikroskopů je možnost snadného používání různých technik opakovatelným způsobem a přepínání mezi těmito technikami pouhým stisknutím tlačítka.
Níže je znázorněno několik příkladů vad zjištěných pomocí těchto technik.
 Poškrábání povrchu a „pomerančová kůra“ zobrazené technikami DIC, HDR – zvětšení 69x, , mikroskop DSX510 |  Kontaminace bezbarvého laku v polarizovaném světle – zvětšení 277x, mikroskop DSX510 |
 Kontaminace bezbarvého laku ve směrovém tmavém poli – zvětšení 277x, mikroskop DSX510 |  Částice rozptýlené v bezbarvém laku – zvětšení 693x, mikroskop DSX510 |
 Vada zobrazená pomocí technik DIC, DF a POL, která se přes své umístění pod povrchem projevuje na povrchové vrstvě – zvětšení 277x, mikroskop DSX510 |  Koroze v polarizovaném světle – zvětšení 693x, mikroskop DSX510 |
Tloušťka vrstev
Ve většině automobilových závodů je celý proces lakování vozidla od základního nátěru po bezbarvý lak zcela automatizován. V ideálním světě by to znamenalo, že pokaždé dosáhnete stejného provedení povrchové úpravy. Kvalitu povrchu je však nutné prověřit provedením měření vrstev. Zajistíte tak rovnoměrné nanesení správné tloušťky každé vrstvy. Při zkoumání vzorku barvy pod mikroskopem lze zobrazit celou délku nátěru a automaticky aplikovat stovky měření, která poskytují spolehlivý a objektivní přehled. Pravidelným prováděním těchto měření lze sledovat výkonnost lakovny v průběhu času a reagovat na případné odchylky dříve, než přerostou v problémy.
 Nátěr automobilu na kompozitu – shora dolů: vrchní nátěr, základní nátěr, těsnicí prostředek, kompozit |
Související obsah
Měření tloušťky nátěru potrubí palivových a brzdových systémů automobilů
